Belfast, město plné rozporů..

První výlet roku 2020, návrat do Irska a vlastně i Velké Británie a.k.a. svoje 28.narozeniny jsem “oslavila” v severoirské metropoli.

Belfast je druhým největším městem Irska ležícím na řece Lagan na severním pobřeží irského ostrova. Je hlavním městem Severního Irska, které je součástí Spojeného Království, to si určitě všichni pamatujeme z hodin zeměpisu nebo hodin angličtiny, kdy nám naše paní učitelky vtloukaly do hlavy ten strašně dlouhý název The United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland. Nebýt toho, že všechno platíte v librách, tak si budete připadat jako v Irsku (tím teď rozumějte Irskou republiku).

Belfast je jedno z nejzajímavějších měst, které jsem kdy zatím navštívila. Je plné kultury, kontrastů (industriálno vs. příroda), rozdílného vnímání příslušnosti a rozdílných pohledů na politiku, náboženství a další témata. Možná by se dalo říct, že je městem až kontroverzním. To ho dělá pro mě ještě zajímavějším.

Cavehill tyčící se za městem lemující jeho panorama.

Kdysi (kolem roku 1891) býval Belfast dokonce větší než irské hlavní město Dublin. Tou dobou byl Belfast irským největším městem. Město hrálo také jednu z hlavních rolí průmyslové revoluce.

Do Belfastu se dostanete letecky na Belfast International Airport (případně George Best City Airport). Alternativou může být let do Dublinu, a odtud si vzít autobus (rovnou z letiště nebo z centra). Cesta z Dublinu trvá přibližně dvě hodiny. Případně můžete využít i vlakového spojení. Vlak jede z centra Dublinu do centra Belfastu asi dvě a čtvrt hodiny.

Co v Belfastu (ne)očekávat? Neočekávejte davy turistů. Belfast není tak crowded jako například Dublin. Na prohlídku města si naplánujte alespoň dva dny, nejlépe prodloužený víkend, pokud se nechcete honit. Může se vám totiž stát, že bude hodně pršet, a vám se pak přirozeně nebude chtít běhat celý den v dešti, proto strávíte více času posedáváním v kavárnách a restauracích. Průměrně je ročně v Belfastu 157 deštivých dní. My měly ale na počasí celkem štěstí. Sice docela foukalo, ale téměř vůbec nepršelo (zázrak?).

Ubytujte si ideálně někde v centru. Tím ušetříte spoustu času. Téměř všechno pak budete mít ve walking distance, a nebudete muset utrácet za hromadnou městskou dopravu, Uber a jim podobné. My jsme si již tradičně bookly Air Bnb.

Chloubou a dominantou města je jednoznačně Belfast City Hall (městská radnice).

Takhle proběhlo naše první setkání s radnicí. Toto byla vlastně vůbec první fotka z města, kterou jsem pořídila.

Tato nádherná majestátná budova je centrálním bodem města.  Je ideálním místem, kde začít vaší sightseeing tour. Pokud ještě nemáte naplánováno, co přesně navštívit, nebo necestujete s kamarádkou, která už v Belfastu byla (to byl můj případ), možná pak oceníte Visit Belfast Centre (turistické centrum), které se nachází nedaleko radnice. Budova byla postavena po tom, co Královna Victoria Belfastu udělila statut města v roce 1888. V budově radnice se mimo jiné nachází výstava, která je otevřena veřejnosti a je zdarma. Výstava se skládá ze 16 místností, ve kterých se detailně seznámíte s historií města.

Trocha (politické) historie..
Již v říjnu roku 1791 byla v Belfastu založena Society of United Irishmen. V roce 1798 pak tato skupina rebelovala proti britské vládě – dožadovala se vzniku samostatné Irské republiky.
Ke konci 19.století začalo mnoho katolíků migrovat za prací do prosperujícího protestantského města Belfast. Migrace s sebou přinesla napětí, neboť mezi jednotlivými náboženskými skupinami započal boj o pracovní místa. Katolíci se jako menšina cítili diskriminováni.
V roce 1921 rozdělil britský parlament Irsko na severní a jižní část, čímž bylo Severní Irsko vytvořeno. Převážná většina obyvatel Severního Irska byla potomky protestantsných kolonialistů z Velké Británie. Známý konflikt v Severním Irsku započal v šedesátých letech dvacátého století. Unionisté/Loyalalisté (hlavně protestanti) chtěli, aby Severní Irsko zůstalo ve Velké Británii, zatímco Irští Nacionalisté/Republikáni (většinou katolíci) prosazovali, aby Severní Irsko opustilo Velkou Británii a připojilo se ke zbytku Irska.
10.dubna 1998 byl pak v Belfastu konečně podepsán takzvaný The Good Friday Agreement (také znám jako Belfast Agreement, belfastská dohoda pozn.r.). Jednalo se o mírovou dohodu mezi britskou vládou, irskou vládou a většinou severoirských politických stran a hnutí (s pomocí EU a americké vlády). Dohoda ukončila dekády násilí a devolvované vlády.
Nejstarší budova Belfastu z roku 1680
The Peace Wall (“Zeď Míru”)
První fyzické zábrany (mírové linie) byly postaveny v roce 1969 po vypuknutí riotů v Severním Irsku, na začátku období nepokojů angl. označovaného jako the Troubles. Zdi, ploty a další bariéry byly využívány k oddělení oblastí, kde dominovala protestanstká unionistická většina od oblastí s katolickou nacionalistickou většinou. Na začátku byla tato opatření míněna pouze jako dočasná, aby se napomohlo ochránění obyvatel na obou stranách. Nicméně, zdi se postupem času rozšiřovaly a prodlužovaly. Kromě Belfastu podobné walls můžete najít i v dalších severoirských městech jako například Londonderry/Derry. Zajímavostí je, že se počet zdí po uzavření mírového paktu nesnížil, naopak se zvýšil. Brány některých z nich jsou otevřené za denního světla, po setmění se však zavírají. Někdy jsou dokonce hlídány policií, což už ale dnes tak časté nebývá, neboť násilí značně ubylo. Obyvatelé Belfastu však povětšinou zastávají názor, že jim zeď dává stále jakýsi pocit bezpečí. Mnoho z nich s těmito zdmi vyrostlo. Existuje početné občanské hnutí, které však prosazuje jejich odstranění. Vláda doufá, že by k odstranění zdí mělo dojít v roce 2023 za pomocí obou stran. Proto bych vám doporučovala Belfast navštívit ještě před 2023.. i když.. pokud jim to bude trvat tak dlouho jako Irům vybudovat metro v Dublinu, tak máte všichni ještě dostatek času 😀

Když jsme se procházely kolem Peace Wall, všimla jsem si černých taxíků vozících turisty. Poté jsem se na internetu dočetla více, a jelikož mi to přijde skutečně zajímavé, ráda bych se s vámi o tyto fakta podělila:

Jedná se o Belfast Black Cab Tours. Je to jedna z nejpopulárnějších turistických atrakcí (čemuž rozumím, a teď mě mrzí, že jsme si takovou tour také nezaplatily, a to já často neříkám, z 99,99% preferuju si všechno projít sama po svých, ale tohle je přesně to, co spadá do těch zbylých 0,01%). Obliba taxíků za etno-nacionalistických konfliktů stoupala. V té době bylo pro místní i návštěvníky bezpečnější přesouvat se po městě právě taxíkem než hromadnou dopravou. Na autobusy byly dokonce často páchany bombové útoky, nebo v nich docházelo ke střelbám. Mnoho autobusů bylo v té době také ukradeno, zapalováno, a používáno jako barikády v určitých částech města. To všechno vyústilo v omezení veřejné hromadné dopravy. Tudíž bylo potřeba více taxikářů. Mnoho z nich jezdilo po trasách v té době již nefunkčních autobusových linek. Většina taxikářů však jezdila buď jen v protestantské (unionistické), nebo katolické  (republikánské/nacionalistické) části města. Jednoduše řečeno – protestanští taxikáři vozili protestanty, katoličtí taxikáři zase katolíky. Obě skupiny využívaly stejné modely černých taxíků, které známe z Londýna. Po uzavření dohody „Good Friday Agreement“ (1998) se veřejná doprava stala opět bezpečnější. Poptávka po taxi službách klesla. Dnes se mnoho těchto černých taxíků používá právě k vození turistů. Většina z nich se specializuje na tour zaměřené na politickou historii, na období nepokojů, a vozí turisty okolo politicky zaměřených nástěnných maleb, kterých se v okolí The Peace Wall vyskytuje mnoho (hlavně kolem Falls a Shankill Road).

Je to jedna z nejlepších možností, jak se co nejvíce dozvědět o politických problémech v Belfastu. Nejzajímavější na tom celém je fakt, že většina taxikářů, kteří dnes vozí návštěvníky, jsou ti samí taxikáři, kteří vozili obyvatele Belfastu za doby nepokojů. Řidiči se návštěvníkům snaží zprostředkovat objektivní a nezaujaté informace, což asi musí být velmi těžké, jelikož se každý z nich nacházel na jedné, či druhé straně „barikády“.

Jak by řekla Greta, a jak by jí citovala T.: “HOW DARE YOU?” 😀

 

Street art je v Belfastu takříkajíc všudypřítomný, a také známý po celém světě. Jak jsem již zmiňovala, většina maleb je politických. Kromě toho však i v centru narazíte na mnoho maleb, které nevyobrazují nutně jen politické nebo náboženské motivy. Zobrazují například zvířecí motivy, slavné osobnosti, přírodní dominanty z okolí a podobné. Některé z nich byly vytvořeny relativně neznámými místními umělci, některé pak i známějšími( jako je např. Smug). V Belfastu je mnoho místních organizací, které pomáhají legální street art financovat.

 

Kultura, knihy a seriály…

V Belfastu se narodil C.S. Lewis – autor Letopisů Narnia, které byly inspirovány okolním venkovem.
Filmová studia v Belfastu byla využívána z filmování ani nejslavnějšího a nejoblíbenějšího seriálu všech dob – Game of Thrones. Spousta seriálových filmových lokací se nachází právě v okolí Belfastu a v Severním Irsku. Tourism Ireland vytvořil k desitiletému výročí filmování v Severním Irsku obří skleněná okna vyobrazující některé ikonické momenty GoT. Okna byla odhalena ve stejnou dobu, kdy běžela poslední řada seriálu. Každé z nich reprezentuje jeden z rodů – naleznete zde například jedno věnované rodu Lannisterů, Baratheonů, Targaryenů, Bílých Chodců nebo jedno s motivem železného trůnu, před kterým je dokonce umístěno sedátko, abyste si mohli udělat takovouto ikonickou fotku:
(Bend the knee, bitches! :-D)

 

Pár dalších snímků z centra města.

Albert Clock Tower vypadá trochu jako londýnský Big Ben, nebo ne?

 

Téma: “Titanic“..

Pokračujeme v hodině dějepisu.. veděli jste, že největší a nejspíš také „nejslavnější“ loď v historii – Titanic, byla sestrojena právě zde? V loděnici Harland and Wolff, která byla také největší světovou loděnicí, a zaměstnávala 15,000 lidí. (Ehm, měli by na to Irové být skutečně pyšní? To by se Němcům nestalo – jízlivá poznámka redakce :-D)  Stavba Titanicu byla dokončena v květnu roku 1911. Na místě, kde probíhala, dnes stojí Titanic Museum. Vše je součástí čvrti zvané The Titanic Quarter.

V muzeu si můžete zadarmo dojít za záchod, což se může hodit, pokud musíte pořád chodit čůrat stejně jako já 😀 a třeba až v muzea, nebo alespoň jeho toalet opět vyjdete ven, tak vám vysvitne sluníčko, stejně tak jako vysvitlo nám 😀

Kousek od Titanic Quarter se nachází slavní Samson (106m) a Goliath (96m). Tyto dva obří žluté jeřáby drží světový rekord, neboť jsou největšími volně stojícími jeřáby na světě.

Kromě toho jsou také oblíbeným objektem instagramových fotografií.

 

A u téma instagramu ještě chvíli zůstaneme, co bychom to byly za “blogerky”, kdybychom si také neudělaly pár instagram shots? No posuďte sami, jak se nám to povedlo.. a.k.a. nejfotogeničtější ulička z celého Belfastu.

 

A pro vás všechny statečné, kteří jste dočetli až sem, kteří jste se prokousali až úplně na konec, za což vás obdivuju, mám speciální bonus v podobě pár dalších večerních záběrů osvětlené radnice. Bohužel nemám stativ, takže kvalita není ideální (alespoň se mám na co vymlouvat..), ale věřím, že i tak se vám snad budou fotky líbit. Děkuju moc, že jste článek dočetli až sem. Doufám, že vás bavil, a že jste se třeba dozvěděli něco, co jste nevěděli.. dalo mi to totiž sakra hodně práce to všechno sepsat 😀 Doufám také, že jste si užili první měsíc nové dekády podle svých představ. A třeba se v tomto novém roce potkáme někde na cestách, nebo třeba v Berlíně, v Praze, či třeba ještě úplně někde jinde.

Mějte se zatím krááááááásně.

Vaše Vajty