Můj rok 2018

Občas mi připadá, že se v mém životě nic neděje, že kromě práce nikam nechodím, že nezažívám tolik, kolik bych si přála zažívat. Občas si však projíždím starší fotky na Instagramu, nebo třeba facebookový timeline po jednotlivých měsících. A přesně to jsem udělala s rokem 2018 – měsíc po měsíci jsem prošla své “posty” na Facebooku a sepsala pro Vás to, co jsem v roce 2018 prožila a sdílela s Vámi, nebo tedy lépe řečeno – s těmi, které mám v přátelích na tmavě modré sociální síti.

Zasněžený slunečný Krakow

Začátek roku 2018 se nesl ve znamení voleb prezidenta České republiky. Jako Čech žijící dlouhobě v zahraničí jsem volila na České ambasádě v Berlíně. Sledovala jsem politické debaty a dění v České republice pilně. Dokonce jsem pár lidí pozitivně ovlivnila, aby k volbám vůbec šli. Překvapilo mě, kolik mých přátel a lidí v mém okolí volilo stejně jako já. Utvrdila jsem se v tom, že žiju v sociální bublině. Na konci ledna (přesněji 26.01.) byl Miloš Zeman znovu zvolen. Co to znamená? Stránka www.jetencurakjesteprezidentem.cz zůstane bohužel i dalších 5 let neaktualizovaná.

18.01. jsem se vydala na první výlet letošního roku do polského Krakowa. Bylo to již několikáté polské město, co jsem navštívila. I v zimě to tam bylo moc krásné. Nicméně jsem byla přeci jen maličko zklamaná, asi proto, protože jsem od všech slyšela jen neustálý chvalozpěv.

19.01. jsem ráno v Krakowě nasedla na autobus, který mě zavezl k bývalému koncentračnímu táboru Osvětim. V Osvětimi jsem byla poprvé a hned napoprvé “sama”. Nicméně jsem měla zaplacenou 3hodinovou prohlídku s průvodcem v němčině. Asi si dokážete představit, jak na vás takový výlet dokáže zapůsobit, nebo možná nedokážete. Byl to rozhodně silný zážitek. Ze zasněženého Krakowa jsem se do Berlína vracela 21.01. Určitě se o tomto výletu chystám napsat i samostatný článek. Byl to první výlet do zahraničí (i když jen do Polska), který jsem absolvovala bez doprovodu.

25.01. jsem oslavila svoje 26.narozeniny. Nemám ráda oslavy, oslavy narozenin a hlavně ty svoje oslavy narozenin. Vždycky cítím nějakou divnou zodpovědnost za zábavu ostatních, aneb “stay an anxious introvert”.

Veganská Pho v restauraci Umami

Únor byl poněkud nudný, proto se na seznam událostí dostaly věci jako – moje první pho polévka.

Na ulici před domem, kde bydlím, se mi podařilo najít knížku Orange is the new black, kterou jsem si již delší dobu chtěla pořídit. A pak že náhody neexistují. Kromě Orange is the new black jsem v únoru ve čtení pokračovala. Po dlouhé době došlo na četbu v češtině, např. na Grandhotel od jednoho z mých oblíbených autorů Jaroslava Rudiše, který žije “napůl” v berlínské čtvrti Kreuzberg a “napůl” v Čechách.

05.02. jsem si zabookovala zpáteční letenku Berlín – Dublin na duben, abych podruhé navštívila svojí drahou T.

07.02. jsem měla svátek, který jsem jako každý rok neslavila.

V březnu už se dalo dokonce sedět na Chai latté venku

Jak jsem tak projížděla svůj Timeline na Facebooku, došlo mi, že v březnu se toho také moc nestalo, tedy kromě nového rozhovoru s Jirkou Ovčáčkem na DVTV. Jednu zajímavou událost tu však musím zmínit. Vydala jsem se do kina na filmový festival Feminist Week. V rámci festivalu jsem navštívila tři filmy:

08.03. Opening film “They” s transgender tématikou v kině Babylon.

Hned 09.03. film s názvem “The Judge” v malém alternativním kině v prostoru CRCLR. Hlavní postavou tohoto filmového dokumentu byla palestinská soudkyně, o které dokument pojednával.

11.03. pak poslední film také v prostoru CRCLR, tento švédský film “Beyond Dreams” se odehrával na stockholmském sídlišti a pojednával o životě mladé dívky s kriminální minulostí, která se snažila zapojit se zpět do normálního života.

Irské městečko Cobh

Duben byl přeci jen o něco zajímavější. Chtěla jsem hecnout challenge, že budu každý den po celý měsíc chodit běhat. No, nakonec mi to vydrželo asi 10 dní.. no ne, nejsem běžecký typ. 😀

08.04. jsem byla pozvána na vynikající akci – na turecké zásnuby svojí kolegyně. Turecké zásnuby jsou velmi honosná záležitost, připadalo mi to, jako by se nejednalo “jen” o zásnuby, ale už o samotnou svatbu. Nepodával se žádný alkohol, ale i přesto se všichni napříč generacemi výborně bavili. Já jsem si dokonce vyzkoušela i pár tureckých tanců. Po zbytek večera jsem měla výbornou náladu. I když nejsem na zásnuby, svatby a celkově všechny tradice, byla jsem vděčná, že jsem byla pozvaná, neboť to byl jedinečný zážitek.

10.04. jsem letěla podruhé za mojí T. do Irska. Ihned po příteletu na dublinské letiště jsem se přesunula na autobusovou zastávku, odkud mi za pár minut odjížděl autobus směrem do Waterfordu, kde T. bydlí. Společně jsme pak podnikly několik výletů – do druhého největšího irského města Cork, z Corku jsme se pak vydaly vlakem do malého malebného městečka Cobh, odkud kdysi vyplouval Titanic. Cobh byla poslední evropská zastávka Titanicu před tím, než se potopil. Také jsme spolu opět zajely do Dublinu a z Dublinu do městečka Howth, kde jsme se za velkého větru prošly po útesech. Jeden den jsme strávily ve Waterfordu v místním kině, kde jsme shlédly dva filmy za sebou – “Love, Simon” a následně pak novou “Laru Croft” (bez Angeliny). Já nemám ráda akční filmy, proto jsem byla překvapená, že se mi LC vážně líbila.

Po návratu z Irska do Berlína jsem se rozhodla, že se budu trochu rozmazlovat, a koupila jsem si svůj první veganský Croissant (z Bio Company).

22.04. jsem se vydala do Potsdami, kde jsem se na chvíli setkala s kamarádkou, která se tam nedávno přestěhovala z Berlína, ale hlavně jsem tam jela opět díky koncertu, a to koncertu německé zpěvačky Balbiny. Balbina ten večer vystupovala s postupimským orchestrem Babelsberg (pojmenovaný podle městské části Babelsberg). Koncert se konal v nádherném prostoru Nikolaisaal. Běžně na koncerty chodím sama, ten večer mě doprovázela kamarádka, které jsem lístek dala jako dárek k Vánocům.

25.04. jsem se zúčastnila promítání zajímavého dokumentu a panelové diskuze “Reise eines T-Shirts” (Cesta jednoho trička). Promítání probíhalo v Super Marché – jednom z berlínských obchodů s fair trade módou. Tento rok jsem se celkově začala více zabývat problematikou fast fashion.

Poslední koncert Jennifer Rostock před ohlášenou pauzou

Na prvního máje jsem byla v Praze a vydala jsem se s kamarádkami na “veganskou Náplavku”, což je jedna z největších veganských open air akcí ve střední Evropě. Byla tam hlava na hlavě. A i přesto, že je to skvělá akce, tak její “přelidněnost” vede k tomu, že se mi tam pomalu už nechce vracet. Je dobře, že zájem o veganství roste, ale nekonečné řady u všech stánků a davy lidí začínají být neúsnosné. Pořadatelé by měli zvážit, zda-li akci nepřesunout na jiné prostornější místo. Co třeba Stromovka?

Na zpáteční cestu do Berlína jsem si s sebou “přibalila” kolo. Ano, jízdní kolo. Staré kolo po babičce – Favorit Eska vyrobený ještě v Československu. A ne, není to divné. Na takových kolech se v Berlíně běžně jezdí. Cesta probíhala následovně: z Tuchlovic (od babičky) pěšky na nádraží na Stochov. Ze Stochova vlakem do Prahy na nádraží Bubny. Z nádraží pak pěšky po Praze na autobusové nádraží na Florenc, odkud mi společnost Eurolines kolo za 250 kaček přepravila.

Víkend 11.-13.05. se nesl ve znamení koncertů jedné z mých oblíbených kapel – Jennifer Rostock. Kdo mě trochu víc sleduje, tak ví, že jejich koncerty navštěvuji poměrně často a pravidelně. Koncem roku 2017 (nebo snad začátkem 2018?) ohlásili pauzu na dobu neurčitou. Ještě před tím však vyjeli na velké turné po Německu. Jelikož jsou jejich koncerty v berlínské Columbiahalle (pro 3500 lidí) standartně vyprodané, přidali kromě sobotního koncertu ještě další na pátek, a po vyprodání i toho pátečního pak ještě finální show na neděli, ani na nedělní show nezbyl pro večerní kasu jediný lístek. V pátek a v sobotu probíhalo natáčení live DVD (to vyšlo na podzim letošního roku a já ho ještě neviděla, uuuups 😀 ) A ano, byla jsem na všech třech koncertech. Pokud mě znáte, bylo vám to asi jasné. A pokud mě neznáte, tak si nejspíš klepete na čelo, to je zase jasné mně.. 😀

Sicilské městečko Taormina s výhledem na Etnu

Začátkem června jsem si zabookovala další dobrodružství – s kamarádkou jsme si koupily letenky na Sicílii, kam jsme ještě ten samý měsíc odletěly. Kromě Sicílie jsem si ještě pro sebe koupila letenku do Budapeště, kam jsem se chtěla podívat už strašně dlouho. Budapešť coming soon v září 🙂

Podle mého facebooku jsem se 08.06. začala dívat na Game of Thrones (to brzo, já vím.. I am always late to party). Nicméně mě to ale nechytlo, zatím jsem viděla jen první řadu. Někdy se k tomu vrátím..

Opět jsem byla v Čechách. Navštívila jsem první a jediné veganské bistro na Kladně. Jmenuje se Líná Řepa, je to tam moc fajn. Pokud jste z Kladna a okolí, určitě si tam zajděte na oběd. Veganský ráj jsem pak zažila konzumací zmrzliny z Creme de la Creme v Praze. Už chápu, proč o téhle zmrzlině básní celá česká veganská komunita.

11.06. prohíhal na Kladně malý kulturní festival “Kladenské dvorky”, kde tento rok vystupovala Aneta Langerová, takže jsme si s mamkou užily moc prima odpoledne za poslechu fajn muziky.

20.06. jsme pozdě večer s kamarádkou konečně odlétaly na Sicílii. Kolem půlnoci jsme přistáli na letišti Catania. V plánu bylo půjčit si na místě auto a udělat si takový malý road trip po ostrově. Nakonec jsme bohužel zvládly trochu méně, než jsme plánovaly. Musely jsme vynechat druhou část ostrova s městem Palermo, neboť by to bylo už moc hektické. Největším zážitkem pro mě byla Etna, kam bych se ještě jednou chtěla vrátit. Zpět do Berlína jsme se vracely už 24.06. navečer.

Pochmurné počasí na Colours of Ostrava

Červenec byl poněkud hudební.

08.07. jsem podruhé naživo viděla LP – americkou zpěvačku s italskými kořeny. Určitě všichni znáte její megahit “Lost On You”. Lístky na její pražský koncert byly vyprodány asi během 8 minut, v Čechách je kolem ní vážně hroznej “hype”. Koupily jsme si kamarádkou lístky na stání vzadu, to byly ty levnější, které byly ještě k dispozici. Koncert v pražském Karlíně byl fajn, nicméně její koncert v roce 2017 v Berlíně v Huxleys jsem si užila tak nějak víc.

09.07. jsem se vracela zpátky do Berlína. Ještě před odjezdem jsem navštívila svou oblíbenou pražskou kavárnu Coffee Room, kde mají skvělou kávu a ten nejlepší avo toast ever (pozor, způsobuje závislost).

Když jsem procházela svůj Timeline, došlo mi, kolikrát jsem tento rok jela do Čech. Mnohem víckrát než v uplynulých letech. Asi mi Čechy začaly více chybět, asi určitě.. Hned 14.07. jsem se totiž vrátila zpátky. V Praze jsem vyzkoušela další restaurace – vegetariánskou restauraci Maitrea, která se nachází přímo na Starém městě (takže i ty ceny jsou vyšší), musím se přiznat, že jsem byla zklamaná. Jídlo nebylo špatné, ale za tu vysokou cenu velmi průměrné, možná dokonce lehce podpůměrné. Ale možná jsem jen zvolila špatný chod. Hned jak jsem do té restaurace vešla, viděla jsem tam u stolu sedět svojí oblíbenou veganskou YouTuberku / influencerku, kterou sleduji. Nechtěla jí však rušit a být trapná, tak jsem za ní nešla.. 😀

Ten týden jsem jela do Čech hlavně proto, protože jsme 17.07. s kamarádkami odjížděly na festival Colours of Ostrava – kam jinam než do Ostravy. Já tam jela poprvé. Dlouho jsem nebyla na žádném festivalu, trochu jsem se toho bála, i přes to, že spaní jsme měly domluvené v pokoji na místních kolejích. První dva dny v Ostravě neskutečně pršelo (všude na světe svítilo sluníčko, jen v Ostravě “slejvák jako kráva” – pardon za ten výraz). Hned první den (ještě než začal festival) nám promokly všechny věci. Festival začínal ve středu, úterý jsme trávily v nákupním centru hledáním holínek a pláštěnek, nakonec jsme byly úspěšné. Čechy, hm, vlastně Morava, a hlavně pak Ostraváci, mohou být na takovou akci právem hrdí. Já byla i přes dvoudenní nepřízeň počasí naprosto nadšená. Co se týče hudebních vystoupení, tak za mě TOP: Jessie J, Alice Merton, Ruthie Foster, Beth Ditto a Ziggy Marley. Za zmínku určitě ještě stojí magická Morgane Ji, britští Holy Moly & The Crackers a moderní rock v podání Kensington. Moc děkuji všem, kteří mi dělali společnost. Bylo to prostě VELKÝ DOBRÝ! 😀

A jelikož jsem po zbytek července byla ještě “paf z Ostravy”, tak jsem si koncem měsíce koupila zpáteční letenku do Dublinu a lístek na koncert Jessie J, který se tam prvního prosince konal. Vzniklo to tak, že jsem své bestie T. vyprávěla o tom, jak je Jessie skvělá, a že na její koncert do Dublinu rozhodně musí jít. Jak to dopadlo, už víte.. 😀 V červenci jsem si koupila ještě druhý lístek na koncert, a to na Alice Merton do pražského klubu Akropolis. Alice byla také jednou z ostravských hvězd. Já jí live viděla už jednou ještě před Ostravou, neboť předskakovala LP v roce 2017 v Berlíně.

Václavské náměstí na “nejteplejší den v roce” 🙂

Tento měsíc jsem si konečně pořídila nový fotoaparát – Panasonic Lumix. Také mě v Berlíně navštívila mamka se ségrou.

11.08. jsem se opět vrátila do Prahy, tentokrát na pochod Prague Pride.

14.08. jsem zažila další “haluz” koncert kapely Die Antwoord v Berlíně. Open air koncert proběhl v Parkbühne Wuhlheide. Šlo se tam asi hodinu ze stanice S-Bahnu lesem (přeháním). Organizace na místě hrozná, strašně dlouho se tam čekalo před vstupem, fronta se vůbec nehýbala. Byli dva předskokani (nuda). Jinak samotný koncert ale pecka jako vždy. Kdo jste někdy Die Antwoord viděl, víte o čem mluvím. Oni prostě nikdy nezklamou.

25. a 26.08. jsem se zúčastnila veganského festivalu na Alexanderplatzu se spoustou jídla a zajímavých přednášek.

30.08. jsem “oslavila” své pětileté výročí v Berlíně.

31.08. jsme se s kamarádem vydali na víkendový výlet do českého hraničního městečka Hřensko v NP České Švýcarsko.

Budova parlamentu v Budapešti

První dva zářijové dny jsme strávili v Hřensku. I přes nepřízeň počasí jsme se v sobotu vydali na celodenní výlet, objevovat krásy národního parku. V neděli 02.09. jsme se vydali zpět – přes Děčín a Drážďany směr Berlín.

04.09. mi Facebook nezapomenul připomenout, že to bylo přesně 6 let, co jsem se začala učit němčinu. Začínala jsem na pomaturitním studiu na jazykovce v Praze. Napořád už budu vděčná za tuhle zkušenost. Dalo mi to výborné základy.

08.09. jsem odletěla do Budapeště. Další trip tento rok, kam jsem se vydala sama. Bála jsem se, že tři dny na město budou moc, nakonec jsem ani všechno nestihla, co jsem stihnout chtěla. Možná taky proto, protože jsem nepoužívala městskou dopravu a všude jsem chodila pěšky. Více se mi líbila modernější část města “Pest” než historická “Buda”. Naprosto mě uchvátila budova parlamentu. Objevila jsem vynikající restaurace a nafotila asi tisíc fotek, které jsem do dneška ještě nikde nepublikovala.. I know, I know.. travel deníček i fotky z Budapeště rozhodně chystám.

15.09. se konal koncert Alice Merton na pražském Žižkově v Paláci Akropolis. Ten večer jsem se zamilovala do nočního Žižkova a jeho atmosféry a dokonce jsem sdílela status o tom, že hledám byt na Žižkově a práci v neziskovce, bohužel ještě nemám ani jedno..

Na konci září mě čekal ještě jeden výlet – necelé dva dny s kamarádem v Lipsku. Bylo to spíš takové odpočinkové, žádný velký sightseeing. Já byla v Lipsku už po několikáté. Takže jsme spíš nasávali místní atmosféru 🙂 Jinak Lipsko (něm. Leipzig) vám můžu vřele doporučit, moc fajn místo! Právem se mu říká “nový Berlín”.

Koncert kapely Die Happy v berlínském Columbia Theater

První polovinu října jsem se jen tak poflakovala v Berlíně na kole s foťákem. Po dlouhé době jsem navštívila skvělý blešák ve čtvrti Neukölln a zašla si na kafe do výborné kavárny / pražírny The Barns.

16.10. mě v Berlíně navštívila kamarádka a společně jsme šly na křest alba a velmi komorní koncert zpěváka Kelvina Jonese, na kterém vystupovala kamarádky oblíbená Sara Hartman. Já neznala ani jednoho z nich. Kamarádka na tu akci vyhrála vstup 1+1, takže mě vzala s sebou. Najít místo konání bylo celkem dobrodružné, neboť jsme neobdržely žádné konkrétní informace, a místo konání jsme odhadly (ano skutečně jsme se domnívaly) jen podle Instagramu Kelvina. Lokalita byla kavárna Greens nedaleko od Alexanderplatzu, bylo tam skutečně jen pár lidí. Všichni jsme seděli v kroužku a poslouchali. 🙂

21.10. jsem se vydala navštívit kamarádku v Potsdami. Byla jsem tam poprvé bez toho, abych tam šla na nějaký koncert. Halelujah!

23.10. proběhl můj první a zároveň předposlední koncert kapely Die Happy pro tento rok. Byl to koncert v berlínském Columbia Theater klubu v rámci akustického turné. Koncert byl vynikající, poprvé jsem zažila koncert Die Happy bez předkapely. Opět spousta známých tváří. Marta Jandová (zpěvačka kapely) hned na začátku prohlásila, že si připadá jako na třídním srazu po několika letech 🙂

27.10. Můj druhý a zároveň poslední koncert Die Happy v roce 2018. Byla to závěrečná show akustické tour. 25 let Die Happy. Na jejich prvním koncertě jsem byla v roce 2009 jako sedmnáctiletá. Celkově jsem je živě viděla dvacetosmkrát 😀 Stará láska nerezaví.. A to nejlepší bylo, že jsme se na koncert sešly v početné skupině, skoro celá původní koncertní sestava. A i přesto, že to byl akustický koncert, jsme si slušně zapogovaly 😀

31.10. jsme si s kamarádkou koupily letenky do USA na březen / duben 2019. Bude to poprvé, co se podívám mimo Evropu.

Listopadové ráno na nádraží Ostkreuz

Začátek listopadu se nesl ve znamení naštvání a bezmoci 😀 Asi se ptáte proč (jestli se neptáte, tak přeskočte následující řádky..). 02.11. oficálně vyšla šestá a poslední řada seriálu House of Cards. Nicméně v Německu nevyšla na Netflixu, nýbrž na konkurečním Sky. Ano, nová řada prvního originálního Netflix seriálu není v Německu ke shlédnutí na Netflixu. Je to asi jako kdyby vyšel nový model iPhonu, ale dal se koupit jen v Saturnu (elektro obchod v Německu pozn.red.), nedal by se koupit v Apple Storu. Prvních pár listopadových dnů jsem strávila nenáviděním Netflixu, Sky a Německa celkově. Kdo mě zná, tak ví, že jsem největší fanoušek House of Cards a herečky Robin Wright 😀

Naštěstí mě také na začátku listopadu navštívila moje milovaná T.

03.11. jsme společně vyrazily do kina na “A Star is born” (T. to viděla už podruhé – děkuju, že jsi se mnou šla!). Ano, líbilo se mi to.. Ne, nebrečela jsem. Ale stala jsem se fanynkou Lady Gaga (jak už jsem jednou řekla – I am always late to party).

04.11. jsme s T. společně oslavily její narozeniny. A oslavily jsme je sladce – vegan donuty z Brammibal’s Donuts. Byla jsem přeslazená ještě několik dní potom 😀

05.11. pokračovala oslava T. narozenin. Dělala jsem jí doprovod na koncert Hayley Kiyoko, která ten večer vystupovala ve vyprodaném berlínském klubu Huxleys. Ten koncert byl hlavní důvod, proč T. do Berlína přiletěla. Akce byla pro velký zájem přesunuta z malého klubu Lido do většího Huxleys, kde jsem v minulosti byla třeba na LP nebo Tegan & Sara.. jaká náhoda! 😀

Jak listopad pokračoval, začala jsem se pořádně těšit na další Colours, neboť byl oznámen jeden z headlinerů – Florence + The Machine.

V listopadu jsem si také založila druhý IG profil určený pouze pro mé cestovatelské fotky. Účet najdete pod jménem vajty_travels. Dejte mi follow, pokud chcete, budu ráda 🙂

Konec měsíce jsem strávila opět v Čechách, podařilo se mi shlédnout poslední řadu House of Cards a objevila jsem vynikající seriál z produkce Hulu Handmaid’s Tale.

30.11. tedy poslední listopadový den jsem odletěla podruhé v tomto roce do Irska. Více o tomto výletu si můžete přečíst ZDE. Kromě tisíce nachozených kilometrů nás s T. v Dublinu čekal koncert Jessie J.

Koncert Alice Merton v Berlíně. Hostem byl německý zpěvák Bosse.

01.12. Poslední měsíc roku 2018 pro mě začal Dublinem a koncertem Jessie J v National Stadium.

Začátkem prosince Die Happy oznámili podzimní turné na rok 2019. Kromě toho jsem si před koncertem v Dublinu koupila další dva lístky – na koncert Alice Merton 19.12. v klubu Lido v Berlíně a na koncert britské zpěvačky Anne-Marie, která bude vystupovat 06.05.2019 v Berlíně v hale Tempodrom. Později se k tomu ještě přidal lístek na berlínský koncert zpěvačky LP, která bude vystupovat 09.05. v klubu Astra. To, abych těch ko koncertů nebylo málo..

19.12. jsem šla na svůj poslední koncert v roce 2018, na již několikrát zmiňovanou Alice Merton. Tento rok jsem jí viděla již potřetí. Tentokrát jsem dokonce stála více vepředu. Po koncertě jsem se s Alice měla tu čest potkat, prohodit pár slov a udělat si fotku na památku. Alice mi prozradila, že Ostrava a Praha byly její oblíbené koncerty v tomto roce. Obě jsme se shodly na tom, že ostravské publikum bylo nejlepší. Ještě během čekání na její koncert mi přišla zpráva od kamarádky, že pořadatelé Colours oznámili koncert Jessie J v Praze na duben 2019. 19.12. to bylo zároveň 100 dní do odletu do Ameriky. Jeden z mých nejoblíbenějších dnů roku 2018 🙂

20.12. ve 12:00 začal předprodej na koncert Jessie v Praze. Ve 12:01 už jsem měla na mailu svůj lístek na stání k pódiu. Kde na to všechno vezmu dovolenou? 😀

22.12. jsem odjela na Vánoce do Čech, kde zůstávám až do začátku 2019.

Je 31.12. v noci a já právě v posteli dopisuji tenhle článek, abych ho mohla ještě na Silvestra zveřejnit. Jo, a mám angínu, už celý týden, takže si to volno zase až tak neužívám. Každopádně Vám děkuji, pokud jste dočetli až sem. Všem Vám od srdce přeju šťastný nový rok 2019. Vykročte do něj správně, a pokud byste náhodou do Nového roku klopýtli, pořád máte 365 dní na to, to vybalancovat 🙂

S láskou, Vajty