Proč jsem ráda, že mám ségru

Původně jsem chtěla, aby dnešní článek byl jen takový oddechový, chtěla jsem, aby byl o tom, jak za mnou moje ségra přijela do Berlína, a jak jsme si užily takový holčičí zářijový prodloužený víkend. Nakonec jsem se ale rozhodla to pojmout jinak, protože mi pouhé vyprávění o nakupování, kávičkování a tak podobně přišlo jako břitké tlachání o ničem. Tedy né že bychom si ty naše holčicí dny plné smíchu naprosto neužily, hlavně tedy poslední večer, kdy jsme si koupily černé lepící masky na obličej, ve kterých jsme vypadaly minimálně hodně komicky, a které nám ve finále z obličejů neustále padaly asi kvůli tomu, jak jsme se celou dobu smály. Nicméně bych dnešní článek chtěla věnovat sourozeneckému tématu, aneb proč jsem ráda, že mám ségru (zvolila jsem slovo “ségru”, protože mám pouze jednoho sourozence, a to sestru.. ale samozřejmě by se to mohlo jmenovat i “Proč jsem ráda, že mám bráchu”.. případně ještě “sourozence”). Zkrátka řečeno – proč je dobré míti sourozence.

Pamatuju si, jak mi mamka vyprávěla, jaká byla moje reakce, když jsme si z porodnice přivezli Aničku (mojí sestru). Bylo to asi někdy na začátku listopadu 1995, protože se setra narodila na konci října. Když byla mamka v nemocnici, já byla u babičky, kde mě táta vyzvedl a společně jsme jeli domů, abych i já konečně přivítala svou malou sestřičku do naší rodiny. V té době mi byly necelé čtyři roky. Hned po příjezdu domů:

Mamka: “Verunko, pojď se podívat na sestřičku”.

Verunka: “Hm, pěkná.. pojď si zahrát pexeso”.

Tak asi taková byla moje první reakce. Do té doby jsem byla jedináček. Nepamatuju si, že bych nějak žárlila, ale očividně jsem měla svoje priority 😀

Nicméně dnes jsem moc ráda, že jedináček nejsem. Jsem šťastná, že mám svojí “malou” ségru, kterou můžu jako ta “velká” sestra mentorovat, a která si ode mě někdy nechá a někdy nenechá kecat do života. A myslím, že nejsem jediná z nás dvou, která je ráda, že má tu druhou, tedy alespoň doufám.. Ségra, jestli to náhodou čteš, tak doufám, že můžu v tomto případě mluvit i za tebe 🙂

Jako děti jsme se samozřejmě hádaly, řezaly, žalovaly jsme. Tedy hlavně ségra žalovala, jako většina mladších sourozenců (doufám, že jsem se teď nikoho nedotkla) – typický syndrom starších a mladších sourozenců. Pamatuju si, jak ségra vždy něčím provokovala, já jí několikrát varovala, že jí jedna přistane, jestli toho nenechá. Nenechala, tak jsem dostála svému slovu. Ona pak většinou nešla rovnou žalovat, ale odešla do koupelny, kde brečela dostatečně hlasitě na to, aby za ní někdo z rodičů přišel a zeptal se, co se stalo, a ona mohla napráskat, že jsem jí jednu vyšila. Rafinované 😀 A já pak jako ta starší poslouchala, jak mám být rozumná. Klasika. Určitě to všichni starší sourozenci moc dobře znáte. Nicméně tohle bylo už dávno a myslím, že i v těhle starších časem jsem i přes to byla ráda, že ségru mám. Pamatuju si taky, jak jsme spolu na tajňačku kouřily cigarety v koupelně (to už jsme byly samozřejmě starší, plnoleté ale ne.. pardon mami!) a myslely jsme si, jak jsme hrozně nenápadné, a že to nikdo nepozná. Jako trest nám (nebo alespoň mně) pak bylo pěkně blbě. Pamatuju si, jak se mi ségra svěřovala se svými průsery, problémy a dalšími věcmi, když na ní přišla vrcholná puberta, a já bojovala s tím, abych to neřekla rodičům, né že bych chtěla žalovat, ale občas jsem o ní měla docela strach. Nechci tu zacházet do úplných detailů, ale myslím, že to všechno dobré i špatné náš vztah zformovalo do té formy, ve které se nachází dnes, a já jsem dnes strašně šťastná, že náš vztah je takový, jaký je, protože ségra společně s naší mamkou jsou dvě nejdůležitější osoby v mém životě.

RAW Gelände, Berlin-Friedrichshain

Spousta lidí říká, že jsme si vzhledově podobné, což mi někdy vidíme, někdy ne. Že máme stejné hlasy (to je naprostá pravda a samotné nás to děsí, když si posíláme “hlasovky”). Rozhodně máme stejný smysl pro humor, který je občas až moc černý.. a tak si děláme naše vtípky, které raději nechceme s nikým sdílet. Je zvláštní, jak moc jsme odlišené, ale i přesto jsem si ve spoustě věcí až děsivě podobné.

Mít ségru je jedna z nejepších věcí, která se mi kdy v životě přihodila. V posledních letech nás spojilo pár negativních věcí týkajících se naší rodiny. A já si teď troufnu říct, že i tenhle skvělý prodloužený víkend v Berlíně určitě pozitivně ovlivnil náš vztah. A abych to nakonec trochu odlehčila, tak sem jen přeci pár highlightů našeho “sisters team buildingu” dám.

Omylem jsem se připletly na demostraci.. V Berlíně stále probíhají nějaké demonstrace, dalo by se říci že prakticky každý den. Po cestě do jednoho obchodu nám bylo policií odepřeno přejít přes jeden most, který byl díky v tu dobu uzavřený, ani nás nepustili do ulice vedle, která byla rovněž hlídaná kvůli demonstrantům. Hlídající policista ale některé lidi do té ulice pouštěl, proto jsme chtěly také projít. Velmi pozorně si nás prohlédl, ale dál nás nepustil, že má za úkol prověřovat lidi, které chtějí vstoupit. Moc jsem nechápala o co jde, a proč zrovna nás nepustil. Na mou otázku, o jakou že se jedná demonstraci, odpověděl, že jde o “Marsch fürs Leben” (Pochod za život pozn.red.). Odpověděla jsem, že to zní velmi katolicky, otočily jsme se a odešly hledat jinou cestu k cíli naší procházky městem. Nicméně nás začalo zajímat, o jaký pochod že se jedná. Ano, samozřejmě se jednalo o pochod odpůrců potratů, kdy smyslem bylo pochodu asi mělo být přimět politiky a veřejnost přesvědčit o tom, že potraty by se měly zakázat (ano, i v Berlíně takové pochody jsou..). V tu chvíli, kdy jsem se dozvěděla, o co jde, mi začalo celkem lichotit, že nás tam zmiňovaný ochránce zákona nechtěl pustit, protože si myslel, že bychom pochod mohly narušovat. Ve finále jsme “z druhé strany barikády” narazily na odpůrce tohoto pochodu, ke kterým jsme se nakonec připojily 😀 (Tam bylo hodně žen, liberálů, členů Antify a LGBTQ+ lidí). Jako takový disclaimer bych ráda řekla, že bych nikdy nesouhlasila s rušením a zakazováním potratů, nicméně bych ani nikdy nevyšla s transparentem “I <3 abortions” (abortion je anglicky potrat), když to přeženu, protože si nemyslím, že by potrat pro nějakou ženu, která se pro něj rozhodne, byl lehkým a samozřejmým krokem. Ale to by bylo na jiné téma. Každopádně jsme si atmosféru demonstrace (nebo spíše protidemonstrace) užily. Energie davu člověka tak jako dobije. Ségra dokonce zhodnotila, že by měla na demonstrace chodit pravidelně v rámci dobré duševní kondice 😀

Kromě demonstrování jsme také zdatně nakupovaly a jedly, ale také chodily, hlavně v sobotu a v neděli jsme nachodily hodně kilometrů. Nechyběla procházka po mé domácí čtvrti Friedrichshain s návštěvou farmářského trhu na náměstí Boxhagener Platz, ani návštěva slavné alternativní (a dnes již značně turistické) RAW Gelände. V neděli jsme navštívily Mauerpark a prošly se po další krásné čvtrti Prenzlauerberg.

Restaurace Patta – Finest Baked Potatoes, Oderberger Str. 23, 10435 Berlin
Snědeno.. 😀

 

 

Na závěr bych si dovolila jeden citát, který jsem našla na internetu, když jsem googlila citáty o sestrách:

“Sestra je vaším zrcadlem – a váš opak.” – Elizabeth Fishel

A toto u nás rozhodně platí 🙂